povídka prázdná židle

Povídka Pohádka, bajka ... Zvedl se ji žaludek.Natáhla se po čaji, ale ruka ji ze židle na které seděla a padla obličejem na koberec.Ozvalo se ostré třesknutí jak se ze stolu skutálel hrnek a roztříštil se na podlaze kousek od dívčinéh

Pochyboval jsem. Pomohl jsem jí usadit se na postel a zeptal se na lžičku a talířek. Poslala mě do kuchyně. Usmál jsem se tomuto pojetí kuchyně, co mělo z kuchyně jen stůl dvě židle a nebýt dvoudílné skřínky se dřezem, nic jiného. Když jsem kostřičku

Alespoň bude zábava. Doufám, že se povídka Inzerát v mém podání bude líbit jak Ivíkovi, tak Jesice, pro kterou byla původně určena. Ještě bych chtěla upozornit, že to bude kapitolová povídka, a jak to zatím vypadá, tak i pěkně dlouhá kapitolová povíd

„Jo, taky jsem si všiml, když jsem byl na obecňáku, zvedla se ze židle a mě vylít tlak na dvě stě, v životě jsem jí neviděl v sukni!“ „Nediv se, ukazuje voličům kolena, blíží se házení do urny, chacha!“ Tohle ujištění Rohanovi stačilo, dál jej nechtě

„Pojďte sem. Musíte se postavit za mě. Ta místnost musí být prázdná, musí být v takovém stavu v jakém ji opustil Salazar Zmijozel.“ Malá skupinka jeho přátel ho váhavě poslechla a postavila se za jeho záda. „Co chcete udělat, Pottere?“ Zeptal se ho t

Ale bez něj by to nebylo ono. Její pohled přejížděl po stovkách výstřižků, které za ty roky nastřádal. Všimla si, kolik mezi nimi bylo fotografií jí a Muldera. Vypadali spolu dobře. Když se posadila se do jeho židle a rozhlédla se, uvědomila si, že j

„Myslím, že je na čase se setkat s tvými rodiči, Ginny. Promluvíme si později, Tome.“ Řekl Harry, vstal ze židle a ztuhle se vydal směrem ke dveřím. Když konečně stál na rušné ulici, vydal do obchodu dvojčat s Ginny v patách a se zmateným pohledem ve

„Tobě nezáleží ani na Lily, jinak by ses takhle nechovala. Jsi jen prázdná schránka bez citu, který na nikom jiném, než sobě nezáleží. Zajímají tě jenom šperky, šaty, luxus, staráš se jenom o sebe. Jsi jen materialistický, sobecký, egoistický a hlavn

Nikam se neposouvá a stále jen mlátí tu samou slámu, která je ovšem po několika úderech dost prázdná na to, aby z ní vyšlo smysluplné (v tomto případě humorné) zrno. Děj byl dost plitký, autor si celou dobu vystačil jen s jednou základní zápletkou, k

Při „krmení“ jsem si několikrát krknul, byl to důsledek šíleného tempa, kterým do mě cpala jídlo. Když byl talíř prázdný, zvedla sklenici s mlékem dala mi jí ke rtům a zvedla jí nahoru. Snažil jsem se pít co nejrychleji, ale i tak mi mléko stékalo po